Mladá paní svého muže prosí:
Vezmi s sebou svoji mladou ženu,
nech ať tobě v boji zbraně nosí,
vždyť máme svá srdce za výměnu,
umru strachem, nepřežiju chvíli,
zůstaň, – zůstaň! – – Půjdu s tebou, milý,
vezmi s sebou svoji mladou ženu. –
Nevzal paní. – „Nechtěj, paní milá,
čekej na mne za bílého rána.“ –
Pryč ujížděl, paní v slzách byla.
Pozdě komoň přiklusal bez pána,
zkrvácenou hřívou nazpět hází. –
„Kde je paní, vstříc že nepřichází?“
„„Spadla s věže – po pánu zříc z rána.““