Domů spěchal gazda, v hlavě trochu,
spěchal od Prešpurka,
do haleny s větrem déšť se vzpíral,
střelná honila ho búrka.
Velkou chuďas platil poselštinu,
s prázdným domů klusá,
i zahřešil na budínské pány,
na soudce i na fiškusa.
Zvěděli to – chytli ubožáka –
do koby ho dali,
a že se mu ruce, nohy třásly,
k špalku mu je ukovali.
A syn prosil: „Mějte srdce, páni,
šetřte šedé hlavy,
vysmahne vám, vetché má už kosti!“
Odvětili: „To se spraví!“
A že byl tak suchý, vetchý báča,
děli jsou mu: „Chlape,
abys nevysmahnul, zde buď u zdi,
s té na lebku voda kape.“
A syn prosil: „Mějte srdce, páni,
vždyť mu plesnivina
růsti bude na temeni hlavy!“
Řekli: „Věru, to je jiná!“
A že byl tak plesniv vetchý báča,
řekli: „Tož nyníčko,
aby uschnul, synovi již k vůli,
pověsme ho na sluníčko!“ –