V mou padl duši dumající
jak roztopený zlata kov,
mé drahé matky, dávno spící,
zvuk staré písně, prostých slov.
A zní mi na rtech, zní mi v duši
a nechce ustat nikterak,
a chví se v ňadrech, v srdci buší
a v slzy potápí mi zrak.
A přec zas při ní volno je mi,
jak k oblakům bych měl se vznést,
snad vzkaz s andělů perutěmi
mé matky z nadsvětí to jest.