Svým učitelem veden útlý Cato
byl v Sullův dům, kde utracených hlavy
dal v hekatomby rovnat tyran dravý,
tu všecek zděšen hleděl hošek na to.
I tázal se, proč tolik bylo sťato,
a vůdce děl: „Rád consul tím se baví,
že reptavých se pádným ostřím zbaví
a při hostinách prohýří jich zlato!“
„„Ó, tyran ten! Jsem malý, nemám meče,
tož svůj mi půjč,““ a hněviv pěsti svírá,
„„ať ze Sullova hrdla krev už teče!““
A vůdce zdiven na hošíka zírá
a šepce mu: „Dnes ještě vyčkej seče
a paže tuž! rod Sullův nevymírá!“ –
O také děti prosme Boha kleče!