Noc májová – svět sladce chová v klíně,
k ní jasné svoje zraky nebe kloní,
vše ticho kol – jen v sadě na jasmíně
své zvučné perly slavík z prsou roní;
list kyprý v ňadrech stromu stajil dech,
jak lahodou by netušenou jatý,
a rudé poupě, svěžesť na ústech
jak pohár kyne, štěstím vrchovatý.
Nuž, zkvětlý keři, budiž mojí skrýší!
zde sobě těžká hlava chvilku zhoví;
kéž srdce mé se pohádkami stiší,
jež vypráví ten zádech jasmínový;
a píseň lásky zradí-li mi snad,
pak vylíbám ji v ret tvůj krásou vzňatý,
až rudý kalíšek ten plný vnad
zas štěstím lásky bude vrchovatý.