Má hlava kloní se, má hruď se třese,
kol všude mír, skrz větve slunce svítá,
můj duch jak pták v čas ztracený se nese
a nad zvlněným mořem žití lítá.
A rostou vlny, jako šelmy vyjí,
leč pták jak ze sna píseň mládí pěje,
a po té snivé písně melodii
má teskná duše úzkostně se chvěje. –