Skip to content
1835–1923

LXXVII. Toulkami umdlela noha.

Adolf Heyduk

Toulkami umdlela noha. U milých dobře, nejlépe doma! Jsme štastni! Výskáme rudýma rtoma. Procházím nivy a les,

kliden jsem, spokojen dnes! Stromy jsou zeleny, svěží, tráva je hebká, vánkem je zlíbána má horká lebka;

kopretin plno mám v hrsti, jen se to sněží; všecko, co přede mnou leží v slunečním dalekém kruhu,

co roste z prohřáté prsti, na rodném oteckém luhu mým je dnes; výskám si, šťasten jsem! Jsem víc než císařem!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.