Květná neděle,
kolkolem ticho, mír a klid,
slunéčko mile plane.
Vyhlížím z okna na mimojdoucí lid:
okolní vesničané.
Na místě sekery a rýče
vysoké nesou tyče,
na konci s kytkou kočiček,
z topolů a jiv
vypučelé sněti
pestrými stuhami ovité na podiv.
Za nimi vesele hopkují děti,
radost a úsměv v lících,
v lehkých čepičkách i beranicích,
drůbež to sletná;
smějí se, jak zvonky, nejináče,
každý zvuk skřivánčí tón,
s věže je vítá sváteční zvon.
Neděle květná,
má duše vzpomíná, teskní a pláče.