Letní zář v okna mi vběhla,
co doma v tak krásný den?
Ven, raději ven!
Kde niva v slunce si lehla
a zlatý sní sen!
Na stromě v polích to zvučí,
bystřina vesele zpívá:
„Vlnky mé, vesele v rej!“
Z modřínů vršků krev pučí,
nejvyšší hlavou mi kývá:
„K nám jíti neváhej!“
Pospíchám po výzvě k lesu,
do mechu nohy se boří,
za ruce chytá mě snětí.
Opodál v rozkvetlém vřesu
sedí pták; očka mu hoří,
vyhledal k hnízdu již místo;
druž k němu oklikou letí.
Hnízdo jim vyberou děti.