Javor v lese
pyšně svou korunu nese,
nikoho nezná.
Nezná ho nikdo, my děti jej známe,
za letní doby pod ním usedáme.
Javor v lese,
radostí větvemi třese,
jak struny huslí
šumí a šuslí,
neví, proč radost má,
my to však známe,
s ním stejnou radost máme.
On raduje se, že nás zná,
a jak strýc větvemi sdílně nás objímá,
když my jej objímáme!