Jen, děvče, přilož na oheň
a zas si tiše sedni;
vždyť noc už jaksi umdlívá
a není dlouho ke dni.
A věčně předc tam nebude,
vždyť zase se ti vrátí,
a pak ti tvoje čekání
svou rodnou písní splatí.
Ty pláčeš – jdu ho vyhledat!
Chci nahlédnout i k městu,
a stal-li se ti nevěrným,
toť pravých dám ti zvěstů.
Ba není skryt, on zrádce je,
on panskou přijal službu,
však znal tu jeho panskou chuť –
a dávnou jeho tužbu.
I šel jsem kolem návrší
a potají jsem zvídal –
má nyní palác dřevěný,
by krkavce v něm hlídal.
Já hvizdnul, slítli krkavci,
a já jim starou zpíval;
on bál se promluvit
a bojácně jen kýval.
Tu jeden z dravců upustil
věc lesklou jako v zmatku,
já ukryl jsem ji pro tebe –
zde oko na památku!