Dumám u lesního plesa:
Mám na Krymu nádherné paláce,
kolem nich kouzelné sady,
plny nevídaných květů,
mám nesmírné lesy,
plny vzácné zvěře.
Jsem veliký velmož,
v sobolím hovím si krznu,
jsem mdlý a líný.
Denně se bavím,
vyjíždím na arabských koních
do líbezných krajů;
jezdím ve skvostných lodích
po klidném moři,
poslouchám zpěvy lidu.
Procitám,
kloním hlavu,
z očí mi tekou slzy.
Mé zámky jsou pusté,
prázdné jsou sady a lesy,
můj komoň prch’.
Procitám, k večeru kloní se den,
třesu se v letním šatě
zimou; mrznu.
Žebrák jsem, rovný jiným.