Květnaté tělo země
odělo slunce v plášť zlatý,
já nevím, jaký ve mně
podivný žal je vzňatý.
Snad že až nejvíc zkvete,
nejvábněj’ vůní až dychne,
pod ostřím kosy kleté
v posledním úsměvu vzdychne.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.