Nejsem-li roven souši v stinném lese?
Zda s jarní písní pták se na ni snese,
zda hnízdo ovíjí mu snětí květem?
Loučím se, loučím s celým dálným světem,
loučím se, loučím s dálným světem celým;
usmířen snáším vše, co chtělo nebe,
dumám a trpím! Nač mi želit sebe?
Jen těch, kdo po mně zbudou, těch jen želím! –