Tak už se loučím s junáctvím,
už jarou bujnosť ztrácím,
mé mládí točí šátečkem,
a já se neobracím.
Ach, nemohu se zastaviť,
nechť, jak chce, na mne volá,
a přec si na ně vzpomene
ještě ta hlava holá.
A přec si ně vzpomenou
ještě ty kalné oči...
Ach! v dálce bílým šátečkem
mé mládí „s Bohem“ točí.