Loď rozbita je; do kajut
vod příval burášem je vsut,
už ani s nasazením žití
nic nelze plavcům zachrániti.
Je marno modlit se i lát;
jak pýr je stožár v moře svát,
a v troskách do zlícených proudů
je hnáno všecko k smrti soudu.
Kde vrak je bouří nejvíc rván,
sám stojí lodi kapitán;
jak smrt je ve svém šatě bílém,
jist posledním své plavby cílem.
A znova laje, zuří hrom,
jak zbojník hvízdá lodilom –
vln lvice v troskách slaví hody – –
a zbytek stožáru ční z vody.