Stojí lípy podél cesty:
pěkný, svěží mládí zjev,
do srdcových hrudi listů
zelená jim proudí krev.
Slunce bujné hlavy líbá,
prsa milý chladí Jih,
a – skvost nebes – na lupenech
rosa chví se v krůpějích.
Myšlenky jich: zpěvní ptáci,
svítá-li i hasne den,
v svěžích srdcích zvučnou básní
líbezný jim pějí sen. –
Kde as budu, kde as stanu,
až ty lípy podél cest
budou v ňadrech hnízda míti,
budou vonným květem kvést? –