Každý má hvězdičku,
každý svůj stromeček,
každý má pod zemí
maličký domeček.
S hvězdou i stromečkem
za živa slije se,
po smrti v maličký
domeček skryje se.
Však já to, má zlatá
panenko, dobře vím,
že stojíš na návsi
stromečkem lipovým.
Však jsem to uhodnul
ze štíhlé postavy,
rozmilé, ztepilé
od paty do hlavy.
Však jsem to uhodnul
za rána v podletě,
po kypré kadeři,
po listu, po květě.
A kdo by nevěřil,
každý se přesvědčí:
pozná tě po vůni,
po mluvě, po řeči.
A kdo tě poslechnul
u večer, za noci.
musí tě milovať,
juž není pomoci.
Lipko, má panenko,
kdo hledí na tebe,
radostí vyrůstá
k nebi a do nebe.