V síťové Lila postýlce
jest jak ta pěnička v kleci,
zřím-li ji, rostu temenem,
vykvétám srdcem i plecí.
V síťové Lila postýlce
čila jak v hnízdečku ptáče,
hned se mi tulí v peřinky,
hned z koutka do koutka skáče...
V síťové Lila postýlce
výská si, ručkama tleská –
jak se ta ústka rumění,
jak jsou ta očinka hezká!
Kéž by tak povždy zůstala,
bez planých tužeb a žele,
kéž by se vzmohly na hvězdy
všecky ty jiskerky v čele!
Kéž bych své dítě ohradil
před bouří létnoucí světem –
jako je hradí postýlka –
písní svých zbujeným květem!