V duši mé mračná-li myšlenka vstává,
září tvých očí se červánkem stává;
temnota ztrácí se, zlato se množí,
ve mně i mimo mne zázrak je boží.
Proto, když hněv a žal v ňadra mi vnočí,
mír do nich nasypej jasem svých očí!
Líbej mne, objímej! Radost mám z Tebe
jak země po bouři z modrého nebe.