Samá dravá cizotina
kol té milé vlasti,
lapeni jsme krutou záští
jako lvíče v pasti;
lapeni jsme, obehnáni,
kdo nás vysvobodí?
V šišáku kol ulapených
Hněv a Závisť chodí.
Ach, kéž lvíče na lva vzroste,
kéž zrak ohněm vzplane,
kéž ty skráně, jež teď níží,
povznese a vstane;
kéž se hříva mocně zvlní,
krev zahárá v hrudi...
Dřímá, dřímá; věčný Bože!
Kdy se opět vzbudí?