Noc letní spěchá v lesa temnou skrýš
a lehá líně na podušky mechu;
nuž rychle za ní, kdo tam budem spíš!
Však též jsem zatoužil už po oddechu.
Tam na táčkách chci spokojeně dlít,
hruď svoji neskrotnou dám k jeho hrudi,
a spolu budem dumat, spolu snít,
až zlaté slunce lichotně nás vzbudí!