Lesní třešně v bukovině,
a na třešni bílý květ,
zlatý prášek v nitru nesa
po lístečku dolů klesá,
prolétaje jarní svět.
Les, když nadšen silnovětvý
šumí bohatýrský zpěv,
hází třešně z bujna květů
do té básně plné vzletu
v kapkách vůně svoji krev.
Viz, jak stojí v šatě bílém,
jako kněžka bílých vil,
jak v skořápce perla svitná,
jak z dob lásky plnocitná
píseň v epu, jež jsi žil.