Les se modlí, ticho všecko,
či svou jarní píseň sní?
slyšíte ji? vzniká, pučí,
chvěje, vznáší se a zvučí,
ba už celým krajem zní.
V sadě rozpuklo se poupě,
jabloň žene v květ, a bez
blíže domku pěkně zticha
dívce do okénka dýchá:
máme jaro, dítě, věz.
Pohleď kolemkol, ta krása –
ach, jaký to děsný pal!
bože, mně se hlava točí,
to je od tvých žhavých očí,
zkvet’ jsem, abych opadal?
Divno, divno – i v té smrti
sterá ovládá mne slasť,
zlaté děvče, pověz slovem,
snad v tvém oku blankytovém
zasvitne mi nová vlasť.