Od hor se mračí, hrom dřímá;
zhýčkán dřív perutí vánku
hvozd noci v objetí dřímá
a mluví v polospánku.
Ó běda, až zděšen se vzbudí,
až pozná, že nad ním už slétá
ta hrozná, blesk žhavý v své hrudi,
jejž v kyprá ňadra mu vmetá.
S kleslou až, s rozbitou hlavou
vůkol se rozhlídne všude
a nad zlobou zběsile dravou
den mladý kvíleti bude. –