Čím více zhasíná můj zrak,
čím víc se kloní týl a prsa ouží,
tím víc jak onen družný Zevův pták
po světle duch, po kráse srdce touží.
Leč marno všecko, dobře vím,
těch tužeb ukojit’ mi jinak není –
jen do očí-li svého dítka zřím
a kytku viju z jeho políbení.