Milý v lese pod cypruší
zavázal jsi moji duši,
zavázals ji políbením,
teď jsi sněním mým i bděním.
Zavázals ji růžnou smyčkou,
dals hubičku za hubičkou,
zavázals ji smyčkou dvojí,
už jsem, milý, na vždy tvojí.
Zavázals ji smyčky na tři,
už ti ve všem všudy patří;
na tři uzle jsi ji svázal,
za tebou jít Pánbůh kázal.
Přes daleké chodím hatě,
kady chodím, myslím na tě;
přes daleká kráčím luka,
kady kráčím, srdce puká.
Pod cypruší často sedám,
byliny a travky hledám,
ale z bylin ani trávy
už mé srdce neozdraví.
Ozdraví jen po tvém boku,
kdyby chřadlo tisíc roků;
ozdravím jak břízka v lhočí
jenom slunéčkem tvých očí.