Léčku jste mi uchystaly,
rodný luhu s nivou,
motýlem jste duši laply
na kytku vnad živou.
A jak kráčím po dědinách,
lukami i polem,
samou vůní, samou krásou
jde mi hlava kolem.
Ba, já nevím, z vůně-li to,
že se hlava točí,
nebo z hochů hrdých ňader
nebo z děvčat očí.
A já nevím, je-li z hájů
nebo z pestrých luhů,
na něž slunce položilo
z květů tkanou duhu.
A já nevím, z vůně-li to
nebo z lidské krásy,
že radosti hojná vláha
stížila mi řasy.