Vždy s jara bolest v hruď se klade,
ať srdce staré jest, ať mladé,
leč každou posud ruka milá
svým obejmutím vyléčila.
Tré rukou jest, jež z vůle vyšší
to rozbolené srdce tiší:
buď matčiny, buď milé ženy,
neb dětskými-li nahraženy. –
Jak šťasten jsem, že pro zlou chvíli
z těch tří mi aspoň jedny zbyly,
jež, když mi v oči slzy vplynou,
kol krku léčivě se vinou.