Zelená se žito od vrchu až k zemi,
ani jedna chrpa mezi klásky všemi.
Ani jedna chrpa, to rozmilé kvítí,
jež se jako oči mé panenky svítí.
Nebo se to kvítí ukrývá v tom žitě,
jako ty dvě oči v slzích na úsvitě.
Tak jako ty oči v slzičkách se krejí,
když se v dlouhých nocích ze sna probouzejí.