Hrst květů, v srdci luk jež tkvěly,
pokládám na Tvůj rov,
by milou vůní před zvadnutím pěly
vám píseň beze slov,
jež srdce hejčká lichotivým zněním
a ňader rány léčí políbením.
Tu k srdcím viňte vonnou harmonii
a s ní ten jarní vzruch
mých vzpomínek, jež žalně v duši nyjí
a bují jako luh,
jejž soumrak žití pokryl vlažnou rosou,
by smrt jej snáze zkosila svou kosou.