Když šerem lesa vonný večer táh’,
šla ponejprv jsi přes mé duše práh,
jak v křišťálový palác dávno kdys
šla v bajce královna; tou nyní ty’s!
A v stopách tvých byl samý jas a květ,
jenž neodkvete za tisíce let
a vonět bude do všech žití dob,
ať čas mne odplaví a zavře v hrob! –