Stojím jako v čarokruhu;
přes noc zkvetl horský klín,
v zelenavý úsměv luhu
spadly hvězdy kopretin.
Stromy pějí, vody šumí,
nebe vroucně líbá zem,
výš se týčí horské chlumy,
skála vzdychá němým rtem.
Na chvíli se jenom budí
snem, jejž pták jí v ňadra snes’,
a pak hvězdou zkvetlou v hrudi
zpívá vůní do nebes!