Na břehu říčky
krušinka vzrostla,
krušinka švarná,
ani ne vysoká
ani ne nízká;
urostlá, pěkná.
Rád jsem ji pěstil,
zaléval pilně
okopav půdu.
Čím víc jsem pěstil,
tím více rostla,
tím více husté
snítky se zmohly.
Čím více bylo
zbujelých snítek,
tím více listů
zelených měla;
čím více listů,
tím více květů,
bohatých květů,
bělostných květů;
a čím víc květů
bohatých bílých,
tím více bobul;
tím více plodů
černých a trpkých.
Vzpomínám stále
krušiny švarné;
vzpomínám vzrůstu,
vzpomínám květu,
hojného květu,
bílého květu;
a z toho květu
černého plodu,
hojného plodu,
trpkého plodu.
Vzpomínám při všem
tebe má milá,
snad že jsi dříve
krušinkou byla!