Kříž v samotách!.. Kdo sem jej asi dali,
čím srdce strádalo a duch?
Proč na ně pohněval se Bůh,
že k usmíření jej zde zbudovali?
Co trpěli a pro koho vše nesli,
než vyvráceni z žití v rakev klesli?
Či chtěli bratrům domoci se léku
a padli mečem jejich za nevděku?..
kříž v samotách
žal do srdce mi vtáh’.
Kříž v samotách! Kdo jiskrou božské síly
rád ubohé bys bratry vznes’
na křídlech ducha do nebes,
by zemských strastí zapomněli chvíli;
kdo za cíl vytknuls sobě v žití ztmělém
být světlem trpících a spasitelem,
ať písní bojuješ, ať štětcem nebo dlátem,
ať čepelem, ať pluhem nebo mlatem,
ten – běda, ten –
buď na kříž připraven!