Na úpatí hory srázné
vedle kmenu leží kmen;
v kapradině noha vázne,
ale dále, dále jen!
Pusté vrchy, pusté lány,
tady jenom havran živ,
skály bleskem rozervány
jizvy nesou na podiv.
Pěšina se vine v klesty,
příkře jde to výš a výš...
Aj, tu přímo vedle cesty
prostý hrob a prostý kříž.
A v tom hrobě? Kdože poví,
zbojník, žebrák-li či pán?
Postůj! Mníš, že lepší? kdo ví –
tobě bude uchystán?