Máj rozlil krajem zlatý pohár vnad,
do řízy květnaté se oděl sad,
a ptačí hnízdo utajeno klenem
jest oživeno kyprým pod lupenem;
ruch zpěvný ozývá se odevšad.
Má noha střásá perly s bujných trav,
mé týmě perly s kyprých stromů hlav,
a kamo zřím, ať k luhu nebo k lesu,
vždy krásy zlatou zář si v nitro nesu,
jíž odívám svých písní drobný dav.
Jí usmiřuji různý žití spor,
jí bohatcům se pyšním na úkor,
a poslední až přijdou všeho doby,
snad ještě moji rakev přiozdobí
jak žhavé slunce hlavy klidných hor.