To jsou ti chlapci z Šumavy,
stateční od pat do hlavy,
krásní jak hlazené zlato,
nech by jim úkor pěstí vláď,
oni jsou věrni napořád;
Pán Bůh jim požehnej za to!
Což jsou to chlapci ztepilí!
jak by se slunka napili,
radostí září jim zory;
klobouček s pérem sokola,
kvítí a stužky do kola –
zdobí nám velebné hory!
Což jsou to chlapci bujaří,
jak když se doubci udaří
vlahou a slunéčkem v lese,
nadšení plane na líčku;
připnou-li k boku šavličku,
poroba strachem se třese.
Což jsou to chlapci junáci,
všecko se po nich obrací,
všecko je na nich jak z květu;
Pán Bůh jim z věčné úrady
pokraj té české zahrady
kvésti dal na podiv světu!
To jsou ti chlapci z Šumavy,
stateční od pat do hlavy,
krásní jak hlazené zlato,
nech by jim úkor pěstí vláď,
oni jsou věrni napořád;
Pán Bůh jim požehnej za to!