Jaká kouzla! Srdce sotva věří!
Jabloň přes noc žíhané má peří,
květnatými křídly vonně chvěje,
Jaký zázrak! – Neslyšíš? Vždyť pěje.
Pěje starým srdcem, výská, jásá,
vzletnout chce, pýr vonný s křídel střásá,
zvedá hlavu k nebi, do azuru;
duše má, spěš za ní, za ní, vzhůru!
Ať tě slunce zlatým prškem skropí
a v krás moři křestem věčna stopí,
abys žila v lidu svého zvěsti.
V tom jen žití spása, smír a štěstí.