Vždy, vždy jsi byla kouzelnicí,
i já byl tebou jat a zmámen;
květ ráje skvostný kvet’ ti v líci
a zlatá křídla rostla z ramen.
Oj, kouzelnicí byla’s vezdy
a líbeznější nad Venuši,
v žár vznítila’s mých ňader hvězdy
a rtem svým vypila’s mi duši.
Oj, vždy jsi kouzelnicí byla,
mě do pekla jsi včarovala,
bys jako zmije pak se svila
v hruď jinou, jež tvé lásky ždála.
Jsi kouzelnicí; což ti schází,
pych s nádherou jsou tvými hosty,
tvůj úsměv dukáty ti razí,
sten rozkoše ti kuje stkvosty.
A já se toulám šerem chvoje,
kam zahnaly mě tvoje oči,
jed v duši, v lebce vosů roje,
a v srdci hrůzy mlýn se točí.