Chodí Krása luhem
zlatým pláštěm kryta,
ze škol děti plaší,
drobné ptáky z žita,
sivé křepelice
z luhů bujné trávy
a spoutané dumy
z nakloněné hlavy.
Kráso, kouzelnice,
přiviň se mi k duši,
ať po tobě touhou
vždy mi srdce buší;
ať se všecko změní
v píseň sladkozvukou,
co mi snivou duši
žhavou rvalo rukou.