Pěkná krajinečka
nehornatá, hladká,
všude samé květy,
pohádka to sladká.
Závoj teplé mlhy
na snivé má tváři,
důvěrně jí slunko
z dětských očí září.
V nivy ty a divy
bystřeň perly hází,
na srdci má leknín,
kol vrbové mlází.
Důvěrno zde všecko
vrchovatou měrou,
bez bázně se ryby
honí vodou šerou.
Všecko důvěřlivo,
všecko bez obavy,
i ten štěp zas kvete
dříve holohlavý.
Bez plašení v sítí
lyska hnízdo vije,
bez nástrahy chřástal
sinou vodu pije.
Kropenatí špačci,
plni rozhovoru,
na krov domků tíhnou
k holubímu sboru.
K mlatu křepelice
spějí jako k vábci,
z dětských ruček zrnka
mlsní zobou vrabci.
Vše je krásno kolem,
luh i sad i chata;
opatruj tě Pánbůh,
pohádko má zlatá!
Opatruj tě Pánbůh,
tichá, milá, hezká,
lesy ovinutá
krajinko má česká!