Jak komáři světlo svíce,
záhad slunce oblétáme,
žel však, vždy jen víc a více
popálená křídla máme.
Ach, v tom žití němém, hluchém
slabá křídla jsou a skrovna;
výš až vzlétnem pouze duchem,
budou jasem slunci rovna.
Žádný žár nás neuchvátí,
zvíme, co jsme vědět chtěli...
Leč zda někdo z nás se vrátí,
by se druzí dověděli?!