Vždy topor ten je pádnější,
jenž křídla seče mojí duši;
vždy bolest má je krutější,
a přijde chvíle ještě tužší.
A brzo vposled padne již,
by štěpil srdce rázem v poly,
dál klidně nesu však svůj kříž,
leč nikdo neví, jak to bolí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.