Jak ránu stromu kyprý list,
zpěv básníkovu bolest skrývá;
kdož může na tváři mu číst,
co hloubku jeho ňader zrývá?
On písněmi jsa ovinut
svůj halí žal v ty nejsvěžejší –
a za prutem jich žene prut,
leč rána zeje v jejich skrejši.
Tu přijde jeseň; chladně v ráz
list – píseň – všecko dolů mete
a ránu zjeví na úžas. –
Jest šťastným, koho pěvcem zvete?