Že horská zima přináší jen muka?
Ne, ne, já nevěřím, to pouhý klam!
Květ nesčetný tam v nebes luhu puká,
květ nesčetný i v luhu ňader nám.
Že jíní teď zas na stromy se věsí?
Ne, ne, já nevěřím, to dobře znám!
Skvost drahý jest, jenž v milé světel směsi
dal nivám čas i lesa dvoranám.
Že ptáci v dál už zanesli své zpěvy?
Ne, ne, já vím, šli v jihu slunný chrám,
a ne-li vně, zde v srdci se mi zjeví,
jich písněmi své srdce léčívám.
Že ticho kol? Můj Bože, vždyť to zvučí!
Ne, ne, já nevěřím, suď každý sám –
kde? v nitru mém! Tam klíčí to a pučí,
rozkvétá můj svět, což o váš dbám...
Ó jaro, jaro! jak tě přivítám!