Když táhly vlašťovky a lípa v poli nyla,
a v nivě hynul květ,
a jeseň svoje bílá vlákna vila,
i Tys nás, dceruško má milá,
i Tys nás navždy opustila –
ach, bez Tebe jak pustý je ten svět.
A je tu jaro zas a všude samá krása
a motýl dal se v let,
pták z hrudi písně, třešně květy střásá,
jehnědky bříza prostovlasá,
proud v ruce tleská si, vše jásá,
však bez Tebe jak pustý je ten svět!