Stmívá se, teplý vane vzduch,
bohatě rosou zdoben luh,
v trávě to tajemně šepce,
v červáncích tone dům i sad;
zamyšlen hledím na západ,
teskno je srdci i lebce.
Usíná pták i květ i stvol,
záchvěvy ňader, stesk i bol,
usíná všecko v svém ruchu,
usíná křoví, mlýn i splav –
v ústret mi letí smrtihlav;
myšlenka rodí se v duchu.
K spánku že též se chystat mám,
že jako struna dozpívám
na huslích osudu slepce!
Klidně, jen klidně, jak chce Bůh!...
Bohatě rosou zdoben luh,
v křoví to tajemně šepce.