Skip to content
1835–1923

Když se jeseň blíží.

Adolf Heyduk

Na zemi se mlhy chvějí, v nebi sivé mraky plavou; žluté listí u šlépějí, žluté listí nad mou hlavou –

Jeseň! Všecko, všecko opadává; na ňadra se kloní hlava. – Jeseň!

K lesům, stráním, kolem všade tesknota se tulí těsně; na zvlhlé se řasy krade sen o dávno prchlé Vesně –

Jeseň! Na všem, na všem mlhy leží, od hor rychlou nohou běží Jeseň.

Myšlenky! Vy poplašené popelky mé snivé hlavy, kam vás touha v mlhách žene? k jihu prchly ptáků davy –

Jeseň! Co ta vaše tužba hledá? Dospěti vám k cíli nedá Jeseň!

Pobloudíte, zabloudíte, kamo letět chcete ještě? Všude mraky sněhem syté, všude mlhy plny deště.

Jeseň! Přiviňte se k rodné zemi, nad níž vane perutěmi Jeseň!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Když se jeseň blíží. · Adolf Heyduk · Poetry Cove