Když na tě tiše myslím,
tu překypí můj všaký cit,
tu zachvěje se srdce mé,
a rychle, prudce počne bít,
tu oko mé se zarosí
a moje ústa zaprosí
o tvoje blaho, štěstí tvé,
můj cherube, můj cherube!
Když na tě tiše myslím,
tu radost hned, tu žel
v těch prsou mých se střídají,
vždyť tebou vše jsem měl.
Mé duše pokoj zanikal,
čím dál jsi šla, i on šel dál;
zda spatříme zas štěstí své,
můj cherube, můj cherube!?